Čtenářský deník
Alfred Jarry
Král Ubu
Nejznámější hra Alfreda Jarryho, která je považovaná za předchůdce absurdního divadla a surrealismu. Vznikla v roce 1885 jako studentská recese, její premiéra však proběhla až roku 1896. U nás byla poprvé hrána v Osvobozeném divadle, Králem Ubu byl Jan Werich.
Otec Ubu, bývalý král v Aragonii, je pobočníkem polského krále Václava. Jeho žena, matka Ubu, ho přemluví, aby panovníka svrhnul z trůnu a sám se stal vladařem. Tak se také stane, Ubu za pomoci kapitána Obruby a vojáků nechá zmasakrovat celou královskou rodinu, uprchnout se podaří jen královně a synovi Hromoslavovi. Z Uby se stává despota, nechce se mu rozdávat peníze a tak zavádí nové daně. Vyvraždí šlechtu kvůli majetku, pak se pustí i do úředníků a finančníků, takže poplatky si nakonec musí vybírat sám. Kapitán Obruba se proti němu vzbouří, přidá se na stranu cara Alexeje a společně s ním mu vyhlásí válku. Ubu nakonec prohrává a utíká s věrnými do jeskyně. Zde se setkává s matkou Ubu, která se v době války věnovala okrádání královské pokladnice. Společně odjíždí do Španělska.
Král Ubu je ztělesněním blbosti, sadismus, zbabělosti, krutosti a lakoty, během celé hry pronáší buď přihlouplé, rádoby vzletné fráze, nebo vulgarismy. Hra by mohla být satirou, kdyby k tomu ovšem dávala prostor. V tomto případě je omezenost hlavních postav natolik akcentovaná, že lze hru těžko považovat za ironii. Přesto pobaví, ve velmi specifickém slova smyslu.